Domácí cheesecake aneb jak se k nám vrátily barvy

Milé bloggerky,

černobílé období mi od posledního příspěvku vydrželo jen do té doby, než můj "M" začal doslova naléhat, abych připravila nějakou sladkou tečku. Popravdě se mi moc nechtělo. Plavková sezóna se blíží (podle počasí už je možná za námi) a já bych tak ráda posunula svou váhu směrem dolů. Navíc běhat s plným žaludkem...a pak jsou zde výčitky...No, dneska, i kdyby sněžilo, běhat půjdu, protože po kousku dortu fakt musím.
Ale zpátky k té sladké tečce. Ona byla vlastně taková sladkokyselá. Rozhodla jsem se udělat můj, náš oblíbený domácí cheescake s přelivem z lesních plodů. Je to taková rychlovka, kterou se zavděčíte snad každému strávníkovi. Dokonce i tomu, který sladké moc nemusí, což není případ mého "M" :-) Zabere málo času a zvládne ji každý. Cheescake jsem poprvé dělala tento rok, kdy jsem se rozhodla povýšit své kulinářské umění a kromě jiných věcí se chtěla naučit vařit a péct. Ten, kdo šel od nuly v kulinařině jako já, jistě pochopí a možná mi dá i za pravdu, že jakékoliv jídlo, zvláště to, které se povede, si musí vyfotit. Tedy, alespoň já si nemůžu pomoci. Pokaždé běžím pro foťák nebo aspoň pro mobil a dokumentuji. Podnikám takovou gastroturistiku ve vlastní kuchyni, zatím. Jiní si fotí památky nebo zajímavá místa, já pobíhám kolem stolu, cvakám spouští a zaostřuji. Několikrát se mi už stalo, že jídlo vychladlo, ale v případě cheescaku to nevadí. On totiž vychlazený být má.
Přeji Vám krásný zbytek neděle s jakoukoliv tečkou, ať už slanou, sladkou nebo kyselou, Monča

Black and white

Hezké nedělní ráno, milé bloggerky a možná i bloggeři :-)

Začalo nám léto, ale u nás to vypadá spíš jako začínající podzim. Uvědomila jsem si, jak hodně mě počasí ovlivňuje a jak nemám chuť na pestré barvy. Možná dělám chybu...
Svůj dnešní příspěvěk věnuji černobílé klasice, která se objevila na našem stole i na pár nových kouscích oblečení, které jsem si koupila před několika dny.
Odpoledne se možná podívám na nějaký černobílý film pro pamětníky a pak se budu věnovat barvám (čeká mě totiž žehlení :-D ).
Hezkou neděli, Monča

Narozeninová...

Skoro po měsíci jsem se dostala k tomu, abych zdokumentovala narozeninové překvapení, které na mě čekalo od mého "M".
Prvotní šok vystřídala radost a po pár dnech zvykání si, jsme se "šedivákem" kamarádi :-)
Moje oblíbené pivoňky ze zahrady vzaly za své, teplo v bytě se na nich podepsalo a já se s nimi jen těžko loučím.
Monča

Dnešek

Dobré ráno všem!
Dnes mám den dovolené, horka mi moc nesvědčí, a tak jsem se rozhodla na den z kanceláře utéct a užít si trochu volna.
Ráno před pátou jsem se probudila a podařilo se mi přesvědčit mého "M", aby si se mnou šel zaběhat. Ano, v pět ráno jsme vyběhli do přírody. Byla jsem trochu v šoku, když ten můj spáč bez řečí vstal a zamířil ke skříni pro věci na běhání. Párkrát se mě zeptal, jestli chci opravdu jít, ale neprotestoval :-)
Nevzala jsem si s sebou foťák ani mobil, a to si pořád slibuji, že naše běhání někdy zdokumentuji. Začali jsme znovu "běhací" sezónu před několika týdny, chodíme pravidelně ráno o víkendech nebo v týdnu večer. Je to znát na fyzičce, která se přes zimu skoro vytratila. Začátky byly hrozné, ale dávám si malé cíle, kterých pak dosahuju a mám radost. Nejsem žádná profiběžkyně, ale těším se pokaždé, když se vrátím unavená domů a vím, že jsem pro sebe něco udělala a vrátila se ke studijním časům, kdy jsem běhala denně.
Za každý týden si udělám radost. Teď to byla kytička lesních zvonků a pivoněk ze zahrádky.
Hezké dny, Monča

Výletování II.

Nad názvem tohoto příspěvku jsem se trochu pozastavila. Na výlet jsme totiž nikam daleko nejeli ani neletěli ani nepluli. Šli jsme pěkně po svých a na místa, která uvidíte na fotkách jsme se dostali po svých. I tak to ale minivýlet pro nás byl. Mému "M" se nechtělo a o tom, kolik úsilí mi dalo, vytáhnout lenivého chlapa, který se společenským akcím vždy velmi rád vyhne, se rozepisovat raději nebudu. Jak jste na tom vy s vašimi muži?
Muzejní noc pod Ještědem se náramně vydařila. Počasí nás odměnilo vlahým večerem, až jsem měla na chvíli pocit, že jsou prázdniny. Nejprve jsme zavítali do Oblastní galerie, která sídlí v překrásně zrekontstruovaném komplexu bývalých lázní. Už několikrát jsme se tam chystali a pokaždé to nevyšlo. Byla jsem nadšená z velikých prostor a detailů, ze světla, které v budově bylo, z různých zákoutí a z rekonstrukčního záměru. Tohle se opravdu povedlo.
Než jsme vykročili do Severočeského muzea, dali jsme si v galerii kávu a vstřebávali všechny ty dojmy.
Interiér muzea včetně jeho sbírek nebyl tak úchvatný jako v galerii, i tak pro nás jeho návštěva byla zajímavá. Asi nejhezčí zážitek byla návštěva terasy s výhledem na Ještěd a pán s flašinetem.
Když už jsme u těch zážitků, prožila jsem si pár svých "poprvé"...
Poprvé jsem stála na skleněné podlaze, aniž bych se bála, že se něco stane, podlaha praskne a někam se zřítíme.
Poprvé jsem zastavila pohybující se expozici. Bylo to nechtěně a jen proto, že jsem se s neznámou slečnou nemohla dopátrat, jestli šlapáním na starou singrovku pohyby  expozice zrychlíme. Nezrychlily jsme je, naopak jsem způsobily něco, co expozici zastavilo.
Poprvé jsem si vyzkoušela malování pískem.
Poprvé někdo nechtěl peníze, když jsem mu chtěla zaplatit za kávu :-) Nakonec jsem zaplatila.
Poprvé jsem vystoupala na terasu Severočeského muzea, kde mě čekala další moje "poprvé". Poprvé jsem totiž hrála na flašinet před publikem, rudá jako rak. Když posluchači začali házet do klobouku peníze, tak jsem si říkala, jestli to dělají, protože se jim moje exhibice tolik líbila nebo protože chtěli, aby se kliky konečně ujal profesionální flašinetář. "M" se mohl potrhat smíchy (nepřekvapil), můj hudební projev si pečlivě natočil a pak, ještě pečlivěji, mi ho večer pořád dokola pouštěl. Ale abych byla spravedlivá, tak ho musím pochválit, protože mi tleskal nejvíce ze všech.
Tak zase za rok!