Výletování II.

Nad názvem tohoto příspěvku jsem se trochu pozastavila. Na výlet jsme totiž nikam daleko nejeli ani neletěli ani nepluli. Šli jsme pěkně po svých a na místa, která uvidíte na fotkách jsme se dostali po svých. I tak to ale minivýlet pro nás byl. Mému "M" se nechtělo a o tom, kolik úsilí mi dalo, vytáhnout lenivého chlapa, který se společenským akcím vždy velmi rád vyhne, se rozepisovat raději nebudu. Jak jste na tom vy s vašimi muži?
Muzejní noc pod Ještědem se náramně vydařila. Počasí nás odměnilo vlahým večerem, až jsem měla na chvíli pocit, že jsou prázdniny. Nejprve jsme zavítali do Oblastní galerie, která sídlí v překrásně zrekontstruovaném komplexu bývalých lázní. Už několikrát jsme se tam chystali a pokaždé to nevyšlo. Byla jsem nadšená z velikých prostor a detailů, ze světla, které v budově bylo, z různých zákoutí a z rekonstrukčního záměru. Tohle se opravdu povedlo.
Než jsme vykročili do Severočeského muzea, dali jsme si v galerii kávu a vstřebávali všechny ty dojmy.
Interiér muzea včetně jeho sbírek nebyl tak úchvatný jako v galerii, i tak pro nás jeho návštěva byla zajímavá. Asi nejhezčí zážitek byla návštěva terasy s výhledem na Ještěd a pán s flašinetem.
Když už jsme u těch zážitků, prožila jsem si pár svých "poprvé"...
Poprvé jsem stála na skleněné podlaze, aniž bych se bála, že se něco stane, podlaha praskne a někam se zřítíme.
Poprvé jsem zastavila pohybující se expozici. Bylo to nechtěně a jen proto, že jsem se s neznámou slečnou nemohla dopátrat, jestli šlapáním na starou singrovku pohyby  expozice zrychlíme. Nezrychlily jsme je, naopak jsem způsobily něco, co expozici zastavilo.
Poprvé jsem si vyzkoušela malování pískem.
Poprvé někdo nechtěl peníze, když jsem mu chtěla zaplatit za kávu :-) Nakonec jsem zaplatila.
Poprvé jsem vystoupala na terasu Severočeského muzea, kde mě čekala další moje "poprvé". Poprvé jsem totiž hrála na flašinet před publikem, rudá jako rak. Když posluchači začali házet do klobouku peníze, tak jsem si říkala, jestli to dělají, protože se jim moje exhibice tolik líbila nebo protože chtěli, aby se kliky konečně ujal profesionální flašinetář. "M" se mohl potrhat smíchy (nepřekvapil), můj hudební projev si pečlivě natočil a pak, ještě pečlivěji, mi ho večer pořád dokola pouštěl. Ale abych byla spravedlivá, tak ho musím pochválit, protože mi tleskal nejvíce ze všech.
Tak zase za rok!